BEN

    ...nemám digitální foto...

    Našim prvním psem, kterého si rodiče koupili, byl pejsek středního pudla, dožil se 14-ti let. Ben k nám přišel jako chlupatá černá kulička, když jsem začala chodit na střední školu a jako dnes si pamatuji, jak jsem byla zklamaná, když ho naši nechali poprvé ostříhat dle stylu ala pudl. Pro mě tímto ztratil své kouzlo, protože jsem si vždycky přála psa chundelatého. Na druhou stranu to k této rase asi patřilo. Ben měl svou hlavu, byly dny, kdy poslouchal jako hodinky a nebyl problém ho pustit na volno, jindy dostal manýry a vydal se na obchůzku kolem celého bloku, cesta ne cesta, a nedej Bože, že by uslyšel klapající kopyta koní...Co se týkalo chůze na vodítku, ta ve skutečnosti existovala jen v mírném poklusu s funícími páníčky. Ben musel být nakonec utracen z důvodu slabého srdce, občasných epileptických záchvatů a ztráty zraku. 

ANDY

    Poté, co jsem se vdala, jsme si s manželem pořídili křížence kokršpaněla, tedy máma byla kokr, otec neznámé rasy. Ani veterináři se neshodli na tom, s jakou rasou došlo ke křížení. Dostal jméno Andy. Když si vzpomenu, z jakého prostředí jsme si ho vzali...je až hrůza, že jsme do toho vůbec šli. Porod a následná výchova štěňat probíhala ve sklepních prostorách rodinného domu bez oken. A my neznalí...jsme do toho šli. Andy byl pes, který se vyloženě hodil k rodinnému domu, rád byl venku a užíval si plavání. No a proto, že jsme bydleli v paneláku, snažili jsme se vždy najít dovolenou, kam by mohl jet Andy s námi a užil si volnosti.

    S ostatními psy jsme neměli problém do té doby, než nás jeden napadl a pokousal, jak jeho tak i mě. Byl to šílený zážitek a od té doby Andoš přestal psům důvěřovat.

    Byl to můj Andílek a čím byl starší, tím byl přítulnější a přítulnější.

    V roce 2010 ve 13-ti letech onemocněl a zdálo se, že je už konec. Kapačkami, kortikosteroidy a dalšími doplňky jsme mu prodloužili život o celý rok. Dle rentegenu měl porušené dva bederní obratle, které tlačily na nervové zakončení zadních nohou, na které se pak nemohl postavit. Do toho ještě přestal vidět a slyšet. Během roku 2011 jsme se přestěhovali do nově postaveného srubového domu v Nýdku. Myslím, že jsme mu nemohli dát lepší dárek a hlavně léto si náležitě užil věnku. Andy nám odešel 28.12.2011 ve svých 14-ti letech. No a ikdyž jsem se celý rok na toto prřipravovala, stejně jsem jeho smrt probrečela a probrečela. Člověka to stejně překvapí a zasáhne tak...prostě ten, kdo psa nikdy neměl, neví o co jde... :-((.